Výtvarné umění se stalo nedílnou součástí „nomádského“ života autora a také jeho životního stylu. Pod vlivem směru označovaného jako „Action painting“ a abstraktního expresionismu, s kterým se blíže seznámil během svého pobytu v New Yorku v roce 1983, se Giangi Cornelio soustředil na prohloubení vlastní malířské tvorby a emoční výrazovosti. V jednotlivých cyklech obrazů je zřetelná symbióza s emočním kontextem, ale i s matérií jako takovou. Autor podtrhuje zásadní dynamiku, podstatu souhry barev, které tak vytvářejí vlastní abstraktní kompozice.

Malířská tvorba Giangiho Cornelia je odrazem nejen jeho subjektivních emocí, nýbrž i výrazem emocí naší doby, a stává se tak skutečně „výkřikem duše“, která hledá svůj přístav ve vodách průzračných a pravdivých.